Na ložisku byl původně Správou okresních silnic
bývalého okresu Ledeč nad Sázavou lámán kámen pro údržbu silnic. V roce
1939 byl založen nový lom, který byl po II. světové válce provozován
Státní silniční správou v Čáslavi a v roce 1947 byl strojně vybaven
drtičem Porkert č.4 a vibračním třídičem. Bylo zde zaměstnáno 13 – 25
zaměstnanců a ročně se vytěžilo cca 10.000 m3 kamene, kterého bylo
používáno jako drtí a štěrku do vozovek. V roce 1950 byl provoz lomu
zastaven a zařízení demontováno.
Během let 1967 a 1968 byl v této oblasti proveden nový geologický
průzkum a tato lokalita byla zařazena mezi ložiska vhodná k těžbě.
O opětovném otevření ložiska a zahájení těžby se začalo uvažovat v roce
1971 v souvislosti s výstavbou dálnice D1. V roce 1972 vyvolal státní
podnik Severokámen Liberec jednání s příslušnými orgány o znovuotevření
kamenolomu. Po předložení prvního POPD bylo dne 1.11.1972 započato s
vrtnými a těžebními pracemi. Byl schválen dobývací prostor o celkové
výměře cca 20 ha, z toho vlastní ložisko o výměře cca 15 ha v k.ú.
Bernartice – Borovsko.
Od 1.4.1975
byl kamenolom Bernartice ve správě těžební organizace Středočeské
kamenolomy a štěrkopískovny n.p. Praha. Tento státní podnik byl po roce
1989 přetransformován na Středokámen Praha. V roce 1992 získala lom do
pronájmu firma Terobet. Během roku 1994 proběhla privatizace, ve
které získala kamenolom Bernartice firma SHB, s.r.o.
